Nebuďme nevděční a nechtějme všechno hned...

V každodenní praxi člověk nezažívá jenom úspěchy a výhry. Potkáváme se i s diagnózami neslučitelnými s plnohodnotným životem, s majiteli, kteří si nenechají poradit nebo naopak zvíře zahrnují „opičí láskou“.

Majitelé i učební praxe nás nutí k rychlým úspěchům, k vyřešení problémů „přes noc“. Já sama jsem měla (a někdy stále ještě mám) tendenci, pokud se pacient rychle nezlepší, pochybovat o nasazené léčbě nebo o svém vlastním úsudku. Jak v klasické medicíně, tak v homeopatické praxi. Pes není do druhého dne lepší – udělala jsem to špatně. A přitom to vůbec nemusí být pravda. Majitelé nám to neulehčují, relativně často se mi stává obdobný dialog: já: „Tak co, je to lepší?“, majitel „Ne, vůbec nic se nezměnilo“, já: „A kolikrát teda zvracel?“ , majitel: „On už nezvrací, ale kulhá..“. No, pak nemá být člověk blázen…

Spousta lékařů s léty praxe používá čím dál více např. kortikoidy (zejména při problémech s kůží nebo s klouby). Odezva bývá rychlá, majitelé odcházejí spokojení. O vedlejších účincích steroidní léčby (zvýšená žravost, ukládání tuků v krajině břicha, snížení imunity, časem hrozí selhání ledvin, jater..) lékař buďto majitelům neřekne nebo to majitelé odkývají, ale myslí si, že jim se TO nemůže stát. Je to pohodlné, pes navenek vypadá dobře. Ale příznaky se pouze potlačí a už vůbec se tím neřeší příčina. A přitom by kolikrát stačilo, dát si čas. Když to vezmu pro změnu z pohledu člověka, co udělá většina lidí, když má chřipku? Vezme si Paralen a druhý den jde do práce. Přece nebudu v práci chybět! Ano, ono se člověku momentálně uleví, ale časem nám tělo tyhle „prohřešky spočítá“.

Máme sklon symptomy jako je horečka, průjem, zvracení co nejrychleji a nejefektivněji zastavovat. Na trhu je spousta preparátů, které to dokážou. A přitom – tělo má horečku, protože vadí bakteriím, průjmem a zvracením se zbavuje toxinů (je to samozřejmě i otázka míry, pokud teplota stoupá nad 40 st.C nebo zvíře 2 dny intenzivně zvrací, tak je třeba tvrdě zasáhnout, protože už dochází k ohrožení života).

Vrátím se však k původní myšlence… Přišla jsem na to, že i když pacient nevypadá jak bychom si přáli (nebo jeho majitel), neznamená to, že jsme mu nepomohli a že se jeho stav nikam neposunul. Tělo má úžasný mechanismus, který se homeopaticky velmi dobře „seřizuje“ (a mnohdy si poradí i sám). Ale musí-li mít člověk vždy svých 100 %, tak si ani nevšimne, že dostal třeba 70…

Vysvětlím vám to na konkrétním příkladu. Přišla ke mně paní se 4 měsíčním německým ovčákem na očkování. Mezi řečí jsme se dostali k tomu, že mu ještě nestojí uši. Pejsek byl celkem robustní, veselý, trochu ťunťa, varlátka sestouplá, neměl vyměněný snad ani jeden zub(výměna zubů u psů začíná kolem 3.měsíce věku, v půlroce už by měl být chrup vyměněný), byl trošku pomaloučký, ale ne hloupý. Prostě takový karbonický typ:-). Dostal směs calcareových léků (Calcarea fluorica 5 CH, Calcarea phosphorica 9 CH, Calcarea carbonica 15 CH, dávat 2×/den dlouhodobě). Cca za 2 měsíce paní přišla na očkování s jinou fenou. Jen co „původní“ pejsek proběhl dveřma, bylo vidět, že uši se nezvedly ani o kousek. Proběhla mnou vlna zklamání. Ale když jsem se mu podívala do mordy, zjistila jsem, že je kompletně přezubený! A to i přes to, že homeopatika dostával jen 14 dní. Prostě vzhledem k růstu a mohutnosti kostry, šlo tělo podle důležitosti a věnovalo se zubům a kostem. Jak budou vypadat uši do budoucna netuším, ale snad, až na ně dojde řada, postaví:-).

Takže závěrem - NECHTĚJME VŠECHNO HNED, NEMUSÍ SE TO VYPLATIT!. Pokud máte problémy půl roku, nečekejte, že po jedné konzultaci bude všechno v pořádku. Nebude a pravděpodobně se budete vracet po starých symptomech zpátky. Všechno má své limity a někdy se opravdu podaří situaci zlepšit třeba jen o 50%. Ale i to je přece skvělý úspěch! To, že není něco ideální, neznamená, že už to není na hranici svých možností. A když vás něco bolí, třeba hlava, poděkujte svému tělu, protože vás varuje, že s ním nezacházíte hezky.